POZN.: Prsní implantáty jsou zdravotnický prostředek, s kterým mohou pracovat pouze lékaři. Tato stránka je určená pro lékaře.
O zvětšení prsou jsem začala uvažovat už kolem svých 18 let, na střední škole, kdy kolem mě všechny holky měly už prsa, jenom já neměla nic. Takže mi to bylo nepříjemný. A po kojení jsem se utvrdila v tom, že bych prsa chtěla. Navíc jsem kojila jen z jednoho prsa, takže tam je vidět ten rozdíl.
Pan doktor Doležal je profík a sympaťák. Vše mi vysvětlil tak, jak jsem potřebovala.
Jak jste si vybrala pana doktora Doležala?
Pana doktora jsem si našla na instagramu. Vyděla jsem ho u jedné slečny a byla na něj dobrá recenze. Tak jsem si o něm našla informace. Chvíli jsem sledovala jeho práci. Překvapilo mě, kolik má za sebou operací. Tak jsem si zavolala na konzultaci a šla jsem k němu.Konzultace probíhala v klidu a byla příjená. Pan doktor mi všechno vysvětlil tak, jak jsem chtěla. Pan doktor je profík. Řekla jsem mu, že chci pěkná, trochu větší a přirozená prsa. Ne nic obrovského.
V životě mi nesáhlo na prsa tolik lidí
Okolí výsledek chválí. V životě mi nesáhlo na prsa tolik lidí. Všichni říkají, že jsou pěkný a že se povedly. Takže maximální spokojenost. Já jsem určitě šťastná, že jsem do toho šla. Nekoukám na okolí, kdo si co myslí, ale hlavně, jak se cítím já. Jsem šťastná, že jsem do toho šla. A doporučuji to každé ženě, která řeší podobný problém. A doporučuji také pana doktora. Moc se mu to povedlo.Malá říká, že máma má nový velký prsa. Říká to každému na potkání. Byla opatrná a skvělá.
Přítel je rád, že jsem šťastná
Přítel je nadšený. Nejdřív říkal, že to nepotřebuju, ale já jsem to dělala hlavně pro sebe. Je rád, protože jsem já zase jinak šťastná. Měla jsem v něm plnou podporu.Já jsem po kojení měla každé prso jiné. Ta nesouměrnost nebyla tak veliká, ale je to pro mě teď lepší. To sebevědomí je lepší. Když si člověk vezme šaty a nemusí řešit, jestli si vzít nebo nevzít podprsenku. A že ta podprsenka neodstává. Je to takový lepší. Člověk se hned cítí lépe. Dekolt je hezčí, plnější.
MOJE REKONVALESCENCE
Určitě doporučuji, ať je s vámi doma někdo alespoň 10 dní. Člověk sám nic nezvládne. A když žena chce dodržet tu rekonvalescenci, je důležité mít někoho u sebe. Přítel byl doma asi 14 dní, to vyšlo dobře. Hodně mi pomáhal. Staral se o malou, uklízel. Staral se o mě.Ten první týden byl takový nejkritičtější. Člověk nezvedne ruce nad hlavu. Dva dny, tři. Ten čtvrtý byl přelomový. Pak už se to zlepšilo. Akorát po nocích jsem cítila, jak mě to tlačilo do žeber. Bylo to takové nepříjemné. Malou jsem nezvedala tak určitě měsíc. Bála jsem se. Když jsem se doma šla poprvé po operaci osprchovat, tak jsem měla strach, že mi vypadnou. Pořád jsem měla pocit, že je musím držet. A na první kontrole už jsem měla pocit, že je to v pohodě. Že jsou moje.
