POZN.: Prsní implantáty jsou zdravotnický prostředek, s kterým mohou pracovat pouze lékaři. Tato stránka je určená pro lékaře.
Pro augmentaci prsou jsem se rozhodovala od svých 19 let. V pubertě jsem trošku bojovala s váhou, nebo především s jídlem, což mě přivedlo až k mentální anorexii. Vývoj prsou nebyl tedy logicky takový, jako byl u jiných zdravých děvčat v té době. Věnovala jsem se i modelingu a už v těch 19 letech jsem měla jasno, že na augmentaci jednoho dne půjdu. A dalším důvodem bylo, že už jsem jako malá věděla, že Pamela Anderson je můj vzor:-)
Pan doktor Doležal na mě udělal obrovský dojem tím, co vyzařuje - skvělý člověk a profesionál. Jsem strašně ráda, že při prvním osobním setkání na konzultaci jsem se opravdu nezklamala.
VÝBĚR PLASTICKÉHO CHIRURGA NA AUGMENTACI BYL JASNÝ
Prošla jsem hodně konzultací u mnoha lékařů a můj šestý smysl, nebo spíš náhoda, i když říkám, že náhody neexistují, mě zavedla k MUDr. Tomáši Doležalovi. Už když jsem ho vlastně viděla prostřednictvím internetových sítí, udělal na mě obrovský dojem. Prostě mě k němu něco přitahovalo. Zaujalo mě velice i Sanatorium sv. Anny, kde se operace uskutečnila. Prostředí na mě působilo úplně jinak, než kliniky, které jsem prošla. Bylo velmi elegantní. Pan doktor Doležal na mě udělal obrovský dojem tím, co vyzařuje - jako člověk a jako profesionál. Jsem strašně ráda, že při prvním osobním setkání na konzultaci jsem se opravdu nezklamala. Jen jsem se utvrdila v tom, že mě intuice nezklamala.
Pro mě bylo důležité, že na mě působil, že naprosto ví, co dělá. I když bude vše dělat úplně jinak, než jeho kolegové na konzultacích předtím. Samozřejmě se mnou všechno konzultoval, ptal se na názor, což je také velice důležité. Pooperační péče a kontroly, byly úžasné. Já mám pořád pocit, že kdyby se něco dělo, tak on je pořád na telefonu. Což je moc důležité. Ženy by měly mít na paměti, že si v rámci operace nejdou hledat kamarády. Musí hledat hlavně profesionála, který jim pomůže, poradí a odvede precizní práci. Já jsem si v případě pana doktora Doležala nemohla vybrat lépe.
Nejdůležitejší body při výběru tedy byly:
Nejdůležitejší body při výběru tedy byly:
- šestý smysl při výběru lékaře, kdy jsem si v mém případě byla naprosto jistá,
- pooperační péče, mohla jsem kdykoli zavolat a řešit problémy,
- celkový přístup personálu od začátku až do konce.
PROČ NAKONEC NEDOŠLO I NA MODELACI
Pan doktor Doležal byl jediný z lékařů, které jsem obešla, se kterým jsme se shodli, že zatím nebudeme dělat modelaci. Já jsem byla přesvědčena, že už ve svých 33 letech, aniž bych zatím měla děti, půjdu na modelaci. Jelikož jsem měla ptózu poměrně větší a pan doktor ihned řekl, že nevidí důvod řezat do zdravých prsou. Že se to pokusíme vyplnit a na modelaci je čas vždycky. Tudíž jednou po dětech, které doufám, že přijdou, vždy tam jsou ty zadní vrátka. A i když jsem byla z postupu překvapená, i třeba z toho důvodu, že původní návrhy u všech ostatních lékařů byly, dát implantát pod sval, pan doktor Doležal je dal pod žlázu. tak jsem mu prostě od první chvíle věřila. A teď si myslím, že jsem věřila naprosto správně. Nepochybovala jsem o tom ani na jednu vteřinu a vždy jsou zadní vrátka, kdy můžeme modelaci a jizvičky s tím spojené dodělat. Až to jednou přijde, vím, kam jít.PŘÍPRAVA PŘED OPERACÍ
Jsem člověk, který se hodně připravuje na své veliké kroky v životě. Takže já jsem třeba hodně cvičila už předtím. Změnila jsem i životosprávu, přidala jsem cviky na záda dva měsíce před operací. A co mi hodně pomohlo, opravdu intenzivně spát na zádech. Každou noc. To mi hodně ulevilo. A především strašné zklidnění mysl. Já jsem věděla, co chci, proč to dělám, že na to mám finanční prostředky a že vše dělám pro sebe. A vlastně jsem do toho šla úplně bez strachu, ano, trochu strach z narkózy, to je přirozený, ale šla jsem tam proto, že prsa chci a nic mě neodradí. A psychika bych řekla, že je 90 % dobrého výsledku.A co se týče předoperační přípravy, třeba i kůže, protože jsem hodně četla materiály, tak jsem přibližně měsíc před operací víc mazala kůži na prsou. Olejíčky, mastičky a další. Zintenzivnila jsem péči, promazávala ráno, večer, jelikož jsem náchylná ke striím. Aby se kůže napnutím pod implantátem tolik nepotrhala. A myslím si, že výsledek je hodně vidět, protože kůže opravdu není striovitá, není potrhaná. Takže doporučuji.
CO SI S SEBOU VZÍT DO NEMOCNICE
Já jsem operaci podstoupila v Sanatoriu sv. Anny. S sebou do nemocnice jsem si brala pouze toaletní věci. Oblečení na druhý den na převlečení. Časopis a plyšáka pro štěstí. Byla jsem hrozně překvapená, když jsem přišla, vše měli nachystané. Ručník, župan, naprosto všechno. Člověk pak rychle zjistí, že nepotřebuje vůbec nic, protože přespíte jen jednu noc, nemáte moc myšlenky na řešení, co máte a nemáte. Já jsem byla v pohodě, já jsem si dvě hodiny po operaci četla, takže za časopis jsem byla ráda. Koukala jsem na televizi. Sebou vzít opravdu jen to nejnutnější. Mobil, nabíječka, něco ke čtení, toaletní potřeby a oblečení na odchod.
MOJE REKONVALESCENCE
Ohledně rekonvalescence po operaci, já si prostě myslím, že průběh a následná rekonvalescence začíná už dávno před operací. A nebojím se říct, že v tomto šíleném roce, který nás zasáhl, mám prsa opravdu za odměnu. Začalo to už výběrem pana doktora Doležala. A asi jsem možná nějaký zázrak, nevím, jak to popsat, protože už dvě hodiny po operaci jsem byla naprosto bez bolestí. Sestřičky se smály, že tohle tam dlouho neměly. A dva týdny od operace se dá říct, že kromě menšího tahání jizev, což je úplně v pořádku, jizvy se hojí, já o prsou vůbec nevím. Teda vím, v tom dobrém smyslu, že je mám, ale nevím o nich v rámci bolesti. Je to možná i tím, že je mám uložené pod žlázu, že pod sval by možná byla rekonvalescence delší, ale mám je za odměnu. Takže já jsem úplně maximálně šťastná a rekonvalescence naprosto bez bolesti a bez problému.HOJENÍ A NÁVRAT K BĚŽNÝM AKTIVITÁM
Já jsem hned první den po operaci téměř lítala po nemocničním pokoji. Samozřejmě při krocení sestřičkami, protože bolest po operaci nebyla téměř žádná. Mě daleko více bolela kanyla v ruce, než prsa. A žádné problémy dodnes nejsou. A co je naprosto fascinující, já mám skoliózu, od mládí mám těžkou skoliózu a je to poprvé, co nevím o zádech. Já jsem tedy zvyklá spát na zádech, takže to pro mě nebyl problém. Ale mě záda od doby, co jsem po operaci, nebolí. Je to určitě i podprsenkou. Myslím si, že strašně důležitý je i výběr podprsenky. Takže všechno super. A co bylo hodně důležité, Dodržovat pooperační pravidla. Já jsem sice blázen, jsem živel, ale vím, co nesmím. Naopak dodržuju vše, co musím a budu dodržovat klidně ještě 2x déle, aby se vše hojilo, jak má.A co je naprosto fascinující, já mám od mládí těžkou skoliózu a je to poprvé, co nevím o zádech. Mě záda vůbec nebolí.
JAK NA ZMĚNU REAGUJE OKOLÍ?
Samozřejmě tohle mě zajímalo, po tom, co si myslím já, nejvíc. Já jsem teď 2 týdny zavřená doma, viděly je jen rodiče a nejbližší kamarádky. Ale co se týče sociálních sítí, kde jsem se samozřejmě podělila o změnu ve svém životě. Mě strašně potěší, kolik z nás, z holek, si dokáže pochválit nějakou krásu a podobně. Už v tom nebývá tolik závisti, a to mě moc těší. Ale třeba reakce i pánů, kteří mi prošli životem v minulosti, tak najednou zase začali psát, obnovovat kontakty. A to mi zrovna lichotivé nepřijde. Ale jsem strašně ráda, že moje bližší okolí reaguje pozitivně. Přejí mi to. Vědí, že jde vlastně "pouze" o prsa a jsou šťastní se mnou. Takže já jsem spokojena po všech směrech.KONTROLY PO OPERACI
Pro mě byla strašně důležitá pooperační péče. Což znamená i kontroly u lékaře. A já jsem byla nadšena, že jsem k panu doktoru Doležalovi šla už čtvrtý den po operaci na první kontrolu. Zkontrolovali jsme jizvy, usazení implantátu a dostala jsem rady, jak dál postupovat doma. A hned za týden od operace byla další kontrola a v řádu dvou až tří týdnů další kontrola. Možnost, kdy je s vámi lékař ve spojení telefonem, smskou, kdyby se něco dělo, si myslím, že je strašně důležitá. V tomto směru jsem nadšená. Jen za dva týdny po operaci mě pan doktor viděl třikrát. Takže paráda.
